Lymfatický systém je tvořen sítí jemných cév které zprostředkovávají spojení mezi tepnami a žílami krevního oběhu. Z vlásečnic (tenkých cévek) na konci tepen, je filtrována do tkáně tekutina-míza, lymfa- která obsahuje živiny, obranné látky a minerály, nutné pro fungování všech orgánů našeho těla.

Základem mízy je voda. Ve tkáni se dodané suroviny spotřebují a produkty výměny látek se opět dostávají do lymfy. Ta je filtrována mízními uzlinami a postupně se zesilujícími mízními cévkami transportována zpět do krevního oběhu, tentokrát ovšem do jeho žilní části. Množství lymfy vyprodukované a kolující v tomto systému lze odhadnout a cca 4 - 5 litrů za den. Pohyb mízy mezi tepenným a žilním koncem krevního oběhu je umožněn jednak tlakovým rozdílem mezi tepnou a žilou (jakési prosakování pod tlakem), ale hlavně činností svalů, které svymi stahy lymfu posunují ve tkáni a mízních cestách.

Zpomalení toku lymfy například dlouhodobou omezenou hybností v důsledku upoutání na lůžko, má za následek hromadění tekutiny ve tkáních a vznikají tak otoky. Dlouhodobé setrvání mízy v mezibuněčných prostorách má pak za následek ukládání odpadových látek a látek bilkovinné povahy v těchto místech a zvětšování objemu tkáně, tedy trvalé otoky například dolních končetin, spojené s bolestivým napětím a změnou barvy pokožky. Hromaděním odpadových látek mimo jiné vzniká i tzv. pomerančová kůže, tedy cellulitida.